Jak jsem udělala z doktorky magistru a ze studenta údržbáře

13. února 2017 v 18:26 | Zuzmule
Nazdar,
Tak jsem se rozhodla, že se zase po nějaké době ozvu. Doufám, že mi prominete neaktivitu, ale přes Vánoce jsem nějak moc prokrastinovala a pak mě dohnalo moje první zkouškové v životě a prostě nebyl čas ani chuť něco psát.

Jezdím teď už skoro půl roku do Olomouce za studiem, což se většině lidí zdá dost divné, vzhledem k tomu, že bydlím v Praze. Protože přece máme Univerzitu Karlovu. A tak když to tady na Moravě někdo zjistí, vůbec nechápe, co tu jako dělám. Špatně se to vysvětluje, ale hlavní důvod byly jednodušší přijímačky a předpokládám, že i v průběhu studia budou nějaké rozdíly. Protože když projdete jednoduššíma přijímačkama, nemůžou po vás chtít to samé, jako když uděláte těžší přijímačky. A já jsem hrozně líná.

Na začátku se mi povedlo pár zádrhelů, jako že jsem napsala jedné doktorce, co nás vyučuje, mail s oslovením "vážená paní magistro," ale jinak vcelku nic vážnějšího (naštěstí). Jo a taky už jsem dvakrát psala na studijní oddělení kvůli problému ve studijní agendě, ale divte se, ty dva útvary nemají spolu pranic společného, jsou úplně odlišné. Takže poprvé mi paní napsala, že mi nemůže pomoct, a podruhé mě žádala o telefonické spojení a pro jistotu mi to vysvětlila po telefonu. Asi aby se ujistila, že už jí do konce studia nebudu otravovat. Já to chápu, kdybych jí psala dvakrát každý semestr, tak se to nasčítá... A co teprve kdyby těch případů začalo ještě přibývat.

Za tu dobu jsem tu byla jednou pařit, a bylo to celkem fajn. Ty další pařby se pak nějak odkládaly, až k nim nedošlo. Bylo ale trochu divné přijít na kolej domů ve čtyři a uvědomit si, že tohle se mi fakt děje.
Mimo tenhle zážitek je ovšem můj sociální život v troskách. Může za to moje pitomá stydlivost, která je čím dál tím horší. Když jdu po ulici, tak radši koukám do země, protože mám hrůzu z očního kontaktu s neznámými chodci, které už nikdy v životě neuvidím. Protože co kdyby si o mně pomysleli, že jsem divná! A co teprve když skončím na kolejích s někým ve výtahu.

Asi měsíc před zkouškovým jsem se ocitla ve výtahu s nějakým člověkem neutrálního vzhledu. Prostě jsem nemohla určit, jestli tady bydlí nebo pracuje, nebo co je vlastně zač. Už nevím jakým způsobem, ale dali jsme se spolu do řeči. A samozřejmě trapas :/ Pro jistotu jsem mu vykala a mluvili jsme o počasí. No a když jsem dojela do třetího patra, tak on taky vylezl a ukázalo se, že bydlí v pokoji naproti nám. Dva týdny na to jsem ho viděla znovu, tak jsme oba dělali jako že jsme se v životě neviděli a pěkně jsme si potykali.

Po této zkušenosti raději chodím po schodech.

To by asi pro dnešek stačilo. Možná se ještě ozvu, ale nic neslibuju. Nechci to teď brát moc vážně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama